Jak na sebe-důvěru aneb proč zebry nemají žaludeční vředy?

28. 1. 2019 | Emanuel Byrtus

Podnět, který je pro organismus vnímán jako ohrožení nebo nejistota, spustí kaskádu biochemických dějů – stres. Nízká sebedůvěra a důvěra spojená s nevědomými pocity ohrožení vede k tomu, že lidé ve stresu žijí více či méně celé dny. V knize “Zebry nemají žaludeční vředy” od Roberta Sapolsky je popsán život zeber a jejich způsob zacházení se stresem.

 

Podnět, který  je  pro organismus vnímán jako ohrožení nebo nejistota, spustí kaskádu biochemických dějů – stres.

Nízká sebedůvěra a důvěra spojená s nevědomými pocity ohrožení vede k tomu, že lidé ve stresu žijí více či méně celé dny.

V knize “Zebry nemají žaludeční vředy” od Roberta Sapolsky je popsán život zeber a jejich způsob zacházení se stresem.

Jejich stresová reakce se zapíná v okamžiku, kdy jsou reálně napadeny. Ve chvíli, kdy hrozba opadne (možná lev chytil jinou zebru), se zebra klidně pase dál. A to  klidně i nedaleko hodující lva.

Nepřemýšlí nad tím, proč na nás stále útočí nebo proč si nevybere jinou oběť. Nepřemýšlí o hrůze “co  kdyby ulovil mě”, neřeší, co všechno se ještě mohlo stát.

Zebra prožije okamžitý stres, uvolní stresové hormony z těla a zbytek dne je zase plně v přítomnosti. Do chvíle dalšího reálného důvodu k ohrožení. Nevzpomíná a nevytváří další virtuální hrozby.

Člověk prožije jeden stresující podnět: “šéf zařval v telefonu”.

Stále se k tomu vrací: jak je to hrozné; jak si to může dovolit; už mu nemohu důvěřovat; v téhle nejistotě a v tomto prostředí se nedá pracovat; je to s ním stále horší a horší; to dělá jen mě; vždy si na mně vylívá zlost;…Následně o tomto mluví s kolegy a doma. Stále se spouští negativní představy, které oslabují jeho důvěru a sebedůvěru.

Pak si např. stačí jen v neděli uvědomit, co mne čeká v práci a naskočí obavy, nejistota, nedůvěra a nízká sebedůvěra z budoucnosti v práci. “To bude zase hrozné…” a stres se spouští znovu.

 

Většina našich strachů, nejistot, naší nízké sebe-důvěry není stimulována realitou, ale našimi negativními před-stavami o realitě. Máme naučené automatické podvědomé reakce, které spouští nízkou sebe-důvěru a nedůvěru nadměrně.

Naše naučené chování se automaticky aktivuje, pakliže nad zpětnými návraty k událostem a myšlenkami, které vyrábí stres, nemáme kontrolu (např. Jdu do kanceláře šéf a a tělo se automaticky stáhne). Pokud si své automatické reakce dokážeme uvědomit, pak si také připustím, že pro tuto reakci ( a stažení) není reálný důvod. Automatickou reakci mohu postupně uvolňovat a tím poroste i moje sebevědomí (budu jinak a lépe působit na ostatní). V opačném směru růstem sebevědomí se budou moje špatné pocity (které mě stojí energii) minimalizovat.

Získejte vědomou kontrolu nad prefrontální mozkovou kůrou, která vyvolává představy budoucna. V jistém smyslu je to část mozku, která způsobuje, že si děláme neadekvátní obavy a starosti. A tím oslabujeme svou sebe-důvěru. Starosti jsou něco jiného než skutečný intuitivní strach, jsou to naše projekce budoucnosti.

Zebry nemají žaludeční vředy, protože si budoucnost nepředstavují, a nedumají nad událostmi, které nemohou ovlivnit. Jsou plně teď a tady s okamžitou schopností instinktivně čelit reálné hrozbě.

Nezabývejte se tím, co nemůžete změnit. Nestěžujte si – snižujete svou důvěru a sebe-důvěru.

To, co je plně ve vašich rukou,  jsou vaše vnitřní reakce. Získejte díky jejich uvědomění navýšení sebeovládání.

Vstupujte do posilovny sebe-důvěry a ovlivňujte to, co ovlivnit můžete.

 

Jelikož nízká sebe-důvěra je obrovským limitem spolupráce a společenským fenoménem doby,  připravili jsem pro vás  zajímavý trénink základů jejího zdravého formování.

https://www.shineleadership.cz/program/sila-sebe-duvery/

Těšíme se na Vás.

Emanuel Byrtus a Šárka Pojerová

 

 

Pište, volejte